P R A M E N Y
M a d e i r aKam na dovolenou? Nejbližší ráj Evropy – Madeira. Tisíc kilometrů za koncem světa ,za mysem Finisterre, tisíc kilometrů v Atlantiku. Ostrov ráje, kam vás přepraví letadlo za nějakých cca 4 hodinky letu. Co si přibalit? Hlavně dobrou náladu, dobré boty do terénu, plavky, ale i větrovky a kameru. Tam je vše - moře, hory, prales, step, útesy a hlavně spousty vodopádů a tunelů. Dnešní Madeiřané říkají svému ostrovu, ementál - samý tunel, kterými je prošpikován skrz naskrz. Jediným dopravním prostředkem jsou vaše nohy, a na pomoc auto. Bus omezili a kola jsou jen pro náročné a odvážné :-). Je to ostrov levád, a vodopádů, které nenajdete nikde jinde jako zde a všudypřítomné ještěrky. Ostrov věčného jara. Ostrov květů. Banánových a révových políček. Jih ostrova je slunný a teplejší, přes hory-sever ostrova je více oblačný, větrný a pršící. My jsme si vybraly konec června, kdy je krásně a není moc lidí a jih předměstí hl. města Funchal.
1. den
Dopolední přílet do Funchalu, hlavního města. Je tady 9. nejnebezpečnější letiště světa, vysutá runway na pilířích do moře. Let klidný, přistání na výbornou.
Busem přes město do hotelu Orco Praia, který je přilepen k útesu jak vlaštovčí hnízdo. Pod útesem krásný bazén, přímo na pláži, jedné z mála na ostrově. Ostrov je samý útes, a tak pláží je poskrovnu, proto většina hotelů má bazény.
Hotel je pěkný, výhled na Atlantik nádherný. Přes cestovku už v Čr jsme si zabukovaly a zaplatily na 5 dní auto , na místě jen platíme pojištění, to nej nej…jakoby jsme tušily, že ho využijeme. 50% jezdících jsou cizinci, jako my, z celého světa, hl. Angličané, a zde se jezdí vpravo jako u nás, Němci. Takže není nouze o nějaký drobný ťukec. Ubytování a protože máme zde jen snídaně- z praktických důvodů kvůli celodenním výletům, tak rychle se převlékneme a sejdeme dolů na pláž a po plážovém chodníku,který vede z Funchalu jdeme na večeři do 3km vzdáleného rybářského městečka Camara de Lobos .
Dáváme si místní specialitu - hlubinnou rybu Espada. V obchodě nevypadá vábně, spíše hororově, ale na talíři je báječná a chutná. A madeirské víno, které je proslulé svojí chutí a jiskrou. Jsme pěšky, mohu ochutnat i já, příští dny řídím. S večerem se vracíme do hotelu, abychom ráno vyrazily na první výlet, autem - jak jinak. Ostrov je protkán silnicemi, busy nejezdí a pěšky na dvouproudových dálnicích nejde. Kdo zná jižní obchvat okolo Prahy, s tunely - tak přesně takové jsou na Madeiře a furt tunely. Střední a jižní část ostrova má nové silnice. Severní část pobřeží je původní.
2. den
Brzy ráno na snídani a v recepci je připraveno autí, vybrali nám diesel 2l úplně novou Suzuki. Nikdy bych nevěřila jaký je to tahoun do hor a za jak malou spotřebu. A jedeme přes Camara de Lobos na nejvyšší útes Evropy Capo Girao, ležící asi 3 km nad a za městečkem. Nahoře necháme zaparkované autí a jdeme kousek pěšky na samotný útes, který se tyčí téměř 590 m nad Atlantikem. Kouzelné výhledy.
Dále se vydáváme směr západ okolo ostrova. Každou chvíli jsme zastavily a kochaly se výhledy.
Pak jsme zamířily do hor. Další zastávka byla v blahovičníkovém (Eukalyptus) lese, pro jeho vůni.
Pak další kochající zastávka pod hřebenem- nějaké poutní nebo pietní místo, uprostřed rozkvetlých strání hor. Vše portugalsky a to neumíme :-))) Tady jsme narazily na první levádu
Vyjely jsme na náhorní plošině Paúl de Serra, 1500 m n.m. a na křižovatce dolů zpět na západosever ostrova do Riberia da Janela. Tato náhorní plošina je obraz Irska, doslova:-)) Povětšinou mlhy, mrholí, keříky sem tam v trávě, kytí, to všude:-)) a volně se pasoucí krávy a občas ovce.
Vítá nás Ribera da Janela. Pobřeží připomínající spíše severské moře, kamenité pláže, útesy v moři, nevlídno, vítr studený…a v oku skály všudypřítomná Panna Maria.
Dále podél pobřeží, nahoru a dolu, úzkou silničkou do Porto Monitz, známých tzv. lávových jezírek, část upravena ke koupání. Ale protože byl silný vítr a tady na severu ostrova povětšinou mrholí, je tu chladněji, tak jen jsme prošly jezírka, došly na oběd, prošly městečko a zpět cestou přes planinu, kde v husté mlze bylo u silnice spousty pasoucích se krav.
Jak přejíždíme planinu a klesáme, byť jsme stále nahoře, mlha ustupuje a před námi jsou překrásné výhledy do krajiny. Hodně zastavujeme a procházíme se v okolí a fotíme, fotíme, protože tolik nádhery kolem...
Vodopády z okolních skal, které míjíte a nejde nezastavit.
Podél severního pobřeží jsme chtěly ostrov objet, ale končíme v st. Jorgu za tunelem kousek, pro zřícení skály, kde to zavalilo silničku. Konec výletu, musíme se vracet kus po pobřeží a pak směr jih nahoru přes planinu dolů na jižní pobřeží, do hotelu.Cesta ze st. Jorga nevede jiná cesta,jinudy než zpět. Někam cestou na večeři. Západní a severní část ostrova máme za sebou projetou, křižovatka byla vždy na náhorní plošině Paúl de Serra. Tudy jsme mockrát projížděly tam i zpět za krásami vnitřního ostrova.
Zde otočka a zpět.
3. den Ponta de Sao Lourenco - východní pobřeží Madeiry vybíhá do úzkého dlouhého poloostrova Na konci, na posledním ostrůvku je maják, nepřístupný. Krajina v těchto místech je překvapivě odlišná od zbytku ostrova. Povětšinu času je nemilosrdně bičován větrem a deštěm. Vegetace se tu omezuje na pár trsů nízkých keřů a odolných rostlin. Taková "mongolská" step. I když svítilo sluníčko, bylo zde nevlídno, silný chladný vítr- jak jinak :-)) Auto jsme zaparkovaly a šly se podívat na severní část- zátoku barevných útesů,kde jsou zřetelné lávové potoky a pak jsme seběhly doleji na stezku vedoucí na konec výběžku. Půda je zde dobře patrná sopečnou činností a má červenou barvu. Je to výšlap cca na 2 hodiny procházkou na konec, k výhledu na ostrůvek poslední s majákem. Dál už je jen moře. Nejsilnější zážitek je jít pěšinkou přes úžinu, kde z obou stran jsou strmé útesy do moře.
pohledy z druhé strany kopce na barevné útesy:
4.den
Ráno po snídani, zabalily svačinu a vyrazily- jak jinak než autem, nahoru přes naší planinu na levády Ricco a 25 Fontains, které jsou v jedné lokalitě pod sebou. V půli planiny je parkoviště, a jdeme asi 3 km dolů stezkou na Ricco levadu, která je jako první. Jak sejdeme na úroveň levády, jde se téměř po rovince, podél levády, úpatím hor, cca 2 km, na jejímž konci je překrásný vodopád Ricco. Zde leváda pro veřejnost končí, Pod vodopádem je uzavřena, ale jinak pokračuje dále úpatím hor , občasným tunelem a někde ke konci se svažuje až k pobřeží. Ricco:
Cestou zpět na počátek této levády je pěšina dolů na další, která se jmenuje 25 Fontains - 25 pramenů. Jdeme kolem levády, po chodníčku až k dalšímu vodopádu, kde svačíme a jdeme zpět. Zde je terén trochu obtížnější, mnohdy je třeba se přidržet zábradlí, abychom nesklouzly do rokle , ale krása. Škoda jen, že je zde více lidí, udělalo se hezky, vysvitlo sluníčko z ranní mlhy…a připaluje. Cestou nahoru k parkovišti už je to jen pár kilásků :-)) 25Fontains:
Vracíme se po odpočinku nahoře za parkovištěm, pár výhledů a na večeři do Funchalu, do biftekové restaurace :-). Dostáváme každá jednu porci 3 ks šťavnatého bifteku, píchnutého na meče ve stolu, hranolky, colu a je nám báááječně :-)))) Druhý snímek je z pohádkové restaurace na Paúl de Serra.
5. den Po brzké snídani, dobře vybaveny na horskou túru, vyjíždíme nahoru do hor a zdolat nevyšší horu Madeiry Pico Ruivo 1862 m n.m. Vyjedeme nahoru na Pico de Aresiro 1818m n. m. Zde je parking, vyhlídková terasa na pohoří. Pokocháme se výhledy a scházíme dolů po schodech chodníčku…a zase nahoru po schodech na další vyhlídku Pico das Torres1851 m n.m. Je to pěkný kousek, ale těch schodů jsou celkem za trasu po hřebenech tisícovky. Au naše nohy. Zde se rozdělujeme, dvě jdou do zakázaného území- vstup na vlastní nebezpečí, na hlavní vrchol a dvě se vrací pro auto a jedou do Samatha na původní domečky skansenu a přes městečko nahoru do hor na Achada dol Tolxoira, 1592 m n.m., kde končí silnička a kde počkají na dvě horské ovečky. Cestou na Pico de Aresiro projíždíme spálenou krajinou. Jsou tu častné požáry od blesků, nebo nepozorných turistů a vysoko v horách není možnost hašení. Pak míjíte kilometry spálených stromů jako memento:-(
Ricco de Aresiro a na jeho vrcholku, krom vyhlídky je co? RADAR :-( NATO. Buď není dlouho, nebo na ofigo fotkách je vymazán.
A do Samathy do skanzemu, na původní domečky Madeiřanů a koupit domů jejich výtečné víno.
A do Lobosu na véču. Lobos, jako i Funchal byl slavnostně ozdoben. Madeiřené měli národní svátek a tak všude hudba a jejich kroje. Příjemné oku i sluchu.
6.den Po snídani jedeme do centra Funchalu, kde je lanovka, která nás vyveze na horu nad městem Monte, kde je botanická zahrada. Ještě před lanovkou zakoupíme lístky na druhý den, na loď, která nás doveze na vzdálený ostrov. Od tohoto výletíku si slibujeme, že trochu odpočineme od horských túr a relaxujeme. Ouha, botanická zahrada je rozsáhlá, po celé hoře, chodníčky mnoha kilometrů, takže osvobozeni moc nejsme :-))
Zpět dolů, do města volíme jednu nejslavnějších atrakcí ostrova a sice jízdu na saních :-)) ulicemi Funchalu. Za pouhých 25eur jedny sáně a dva „koně“ :-DD a jedeme dolůůůů :-D
Dole ve městě v první ulici jsme si daly večeři, poseděly, pochodily po městě a pak autem zpět do hotelu 6km.
7. den
Bohužel musíme brzičko vstávat, protože už nemáme auto zaplacené a musely vrátit a snídani nám zabalily předem a jdeme ještě za šera na městský bus a do přístavu na loď. Plavíme se ránem, při východu slunce na ostrov Porto Santo, kde jsou kilometrové písčité pláže a madeiřané sem jezdí na víkendy se povalovat do zlatavého, léčebného písku,(pro svoji přirozenou radioaktivitu), který není na jejich ostrově. Poleháváme a postáváme na palubě a kocháme se výhledy na Atlantik a vzdalující se Madeiru.
Po více jak dvou hodinách plavby se vyloďujeme na Porto Santo a zamíříme na pláž, svítí sluníčko, ale trochu fouká na koupání v moři, tak se jen povalujeme a snídáme, obědváme. V odpoledních hodinách vyplouváme zpět do Funchalu. Tento ostrůvek je nehostinný, jen krásné pláže, jedno městečko, spíše vesnice, krajina bez lesů, taková malá poušť. Víkendová oblast Madeiřanů.
Porto Santo ADIOS
Ve Funchalu na večeři a busem do hotelu. Dnes vykoupáno…pomalu zabalíme, posedíme na terase ke sklence jejich výborného vína a ráno po snídani na pláž a k bazénu, odpočinout a odpoledne na letiště a domů.
Je to krásný ostrov, zahrada, ale za 7 plných dní výletů jsme vše neviděly, coby jsme chtěly. Prostě to nejde. Nejde obsáhnout, jen levád po ostrově se uvádí 4 tisíce kilometrů!! A my prošly jen dvě :-) Pak jsou ještě jeskyně, kam jsme nějak netrefily. Kdo chce opravdu poznat Madeiru, 2 týdny minimálně a plně nabity. Kdo se chce koupat v Atlantiku, je nejlepší sem zajet v sprnu, kdy voda je příjemná. My jí měly příjemnou taky, ale na dlouhé čvachtání to nebylo. Ale navečer, trochu si zaplavat a smýt pot z túr bylo vždy osvěžením. Při posledním sjezdu z hor, jsme měly ťukec s Němcem, něčeho se lekl a při rozjedu prudce zabrzdil. Jen lehce jsme ťukli, sepsali jsme protokol na pojistku a rozešli jsme se. Němec byl na mrtvici no a my taky. Neuměl anglicky a my neuměly německy. A protokol o dopravní nehodě je jen portugalsky :-DDDD Tam z toho Madeiřané nedělají nic. Při vrácení auta ani je to nějak nezajímalo :-D. Na severu jsou původní úzké silničky, pro jednoho a pokud vyjede naproti, musíte si hlídat plácek na vyhnutí, jinak hrozí pád z útesu. Nehledě, že mnohdy projíždíte pod vodopádem:-))
Ještě jednou bych se tam chtěla vrátit ;-) Na tak malém ostrově je irská krajina, pláně mongolska, Andy, hory Španělska, a scenérie Nového Zélandu, poušť, prales rozkvetlých květů banánů a výborné víno. A pro milovníky hor a vody je to ráj. Fotky jsou jen zlomkem z cest a nedají se srovnat s realitou :-)
Srpen 2016 Madeira v plamenech
Shořelo desítky domů ve Funchalu, jeden hotel, shořela část botanické zahrady na hoře Monte, která se vypíná nad městem a kam vede lanovka z přístavu. Stále hoří na náhorní plošině a další větší požár je v horách Pokud se vám bude zdát úsměvné, že lidé hasí kýblema, pak vězte, že dělají co mohou v dané lokalitě a s jedinou možností získání vody. Vodu pravděpodobně nabírají v daném místě z velikého množství levád, které protékají celým ostrovem včetně vesnic a hlavního města. Je to nejčastější a nejdostupnější zdroj vody v hornatém a zalesněném terénu. (Levády jsou uměle tvořené kanály, které svádějí pramenitou vodu z hor celým ostrovem, celková délka levád se počítá na tisíce kilometrů. viz fota. Používají je Madeiřané k zavlažování svých visutých políček na úbočích těžko dostupných svahů, ale i svých zahrádek apod. Tato voda je zpoplatněna každým občanem Madeiry. Pokud je leváda s menším průtokem, je úředně dáno, ve které dny v týdnu lze ten či onen dům používat vodu z přilehlé levády ke své potřebě. Levády, mnohdy tesané do skal v minulých staletí jsou dodnes dobře fungující světovou raritou Madeiry.)
|
. Lidé jsou více a více nemocní, celosvětově, a tak to zde na planetě vypadá, jak vypadá