P R A M E N Y

T U R E C K O

Je léto a chci k moři, moc moc moc Hledám destinace a nikde nic, buď je obsazen hotel, nebo není místo v letadle na termín - což dobře nechápu. Zaúkolovala jsem i známé, aby mi pomohli, safra, něco sehnat Zdá se neuvěřitelné, ale nikde nic LM nebylo. Nejraději jezdím LM ,leta, jednak kvůli ceně a jednak podle "chtění". 14 dní a nemohu sehnat zájezd! Už jsem slevila z nároků a říkám si- pojedu kamkoliv k moři (Středozemnímu). Se mi nikdy nestalo, aby nebyl zájezd. Začla jsem být každodenním lustrováním cestovek frustrovaná, až paní Posedlá

Najednou mi přislo info: "pojedeš až spadne letadlo"

Dobře, řekla jsem si, počkám až spadne letadlo :-DDD Na hlavu, že? Každý den surfuju na netu, na zprávách,  po týdnu zpráva z Brazilie, že tam spadlo letadlo! Super, zkouším informaci a volám do náhodné cestovky- paní mi sdělila že mají zájezd v týdnu do Turecka na Alanay- turecká riviéra. Dobrá destinace, hotel, ALL, cena. Sháním k sobě, kdo by tak jel letos se mnou? Sestřenice, že by jela, ale se ofrňovala nad cenou, že za 10tisíc je dost. Povídám, je to zlevněno z 16 tisíc!. Že rozmyslí...druhý den volám cestovce že tedy vezmu, byť sama a paní povídá, dobře, cena je 6 tisíc. Divím se, že den před tím bylo 10. Povídá, jj, ale dnes je čtvrtek, zítra se letí:-))) Proto další sleva.No nekup to!  Takže sestřenice se již nerozmýšlela a tak jsme narychlo sbalily a letěly. Info bylo správné a zájezd za neuvěřitelnou cenu, bez obstrukcí :-)

U okýnka cestovky na letišti mi paní sdělila, že mám změnu hotelu. Ale neřekla více, dovím na místě. Už jsem prskala, že to bude nějaká bouda, že obstrukce budou nakonec a že je neslušný od cestovky mi to sdělit těsně před odletem. Kazilo mi to cestování. Po nočním přistání v Antalyi,  při výstupu z letadla rána, jak prádelna! Dusno, vlhko, nedalo se dýchat. Jsme nastoupily do busu, a 120km do Alanye, kde byl hotel. Brblala jsem na tu změnu hotelu, ptám se průvodce o co jde...dělal na mě spiklenecky pššš, až vystoupí ostatní. Pak nám řekl, že vlastně změna hotelu je lepší, než byl původní. Je luxusnější, lepší stravování, takřka na pláži. Ano, měl pravdu, to jsme se přesvědčily na místě - porovnaly a optáním turistů z původního hotelu jsme usoudily, že jsme "zase" vydělaly na ceně Tam strohý pokoj, lednice ani klimatizace nešla, zde zařízený apartmán s terasou, fungující klimoška, celý jen pro nás dvě :-))) Radost.

Jediné co nás trochu zaskočilo byla místní teplota. Celý týden bylo nad 40°C, moře neochladilo, bylo jak kafe, vlhko-nic neschlo, ale slunečno. Však je tam tropické klima, všude jsou plantáže banánů. Místní se smějou, že o prázdninách tam jezdí jen šílenci, nebo rodiny s dětmi :-D My byli ti šílenci Výlety byly totiž utrpením. Mnohdy teplota byla 43°C! Ufff.

Vzlet a let.

Alanya

Alanya patří do území středomořského pobřeží Turecké riviéry. Z prvního známého osídlení bylo založení kolonie Řeky, kteří jí nazvali  Korakesion. Ve 2stol.př.n.l. se jí zmocnili piráti a ti ji ovládali až do porážky římany, vyslané Pompejem v r. 67 př.n.l.  Tuto část Malé Asie, do keré patří i Alanye daroval císař Marcus Aurelius své Kleopatře jako dárek. Dnes je to takřka půlmilionové moderní město, plné hotelů při pobřeží, kterému dominuje cca 250m n.m. vysoký ostroh, na kterém je Kale - pevnost - seldžuská citadela ze 13 stol.Je obehnána cca 7km dlouhými hradbami, na kterých bylo 140 strážních věží. Nad přístavem je nejznámější stavba tvaru osmihranu, 35m vysoká Kizil Kula - červená věž. (podle barvy cihel)

Nejlepší cestou v tropickém úpalu je nechat se vyvézt buď taxi, nebo busem nad přístav až k vstupní bráně na Kale, odkud jsou přenádherné výhledy na město, pláže a hory. Výlet zabere půl dne, takže nejlepší po ránu a na oběd už jste na hotelu. Výhledy z Kale na město:

červená věž Kizil Kula

 zachovalá část paláce na Kale                                                           pohled na Kale z pláže

Jeskyně Dim

Další z výletů byl do jeskyně Dim, v pohodří Taurus, nedaleko Alanye. Jedná se o druhou největší jeskyni v Turecku. Odhad stáří je milion let. Podzemní zveřejněné stezky jsou dlouhé cca 400m. Tato jeskyně byla  otevřena nedávno tj, r. 1999. Tento výlet jsme si patřičně užily, protože v jeskyni je příjemný chládek a zastávka cestou byla na oběd v nedaleké "říční restauračce" na plovoucích pontonech jsou stolky s tradičním stolováním- tj. v tureckém sedu na koberečcích, podávají se zde grilované ryby, skopové,kuřecí. Je v kaňonu průzračné horské říčky s mnoha  umělými vodopády a jezy a je zde možnost mezi stolováním se vykoupat. Což jsem kvitovala a taky provedla Ledová voda osvěžila ve 40ti stupňovém vedru a líp chutnalo :-))

Krajina v okolí jeskyně-vstupní terasa                         vstup

Pamukkale a Hierapolis

Kdo byl v Turecku a nebyl na Pamukkale, tak nebyl v Turecku :-))

Celodenní výlet z Alanye do 400km vzdáleného Pamukkale je časově i fyzicky náročný v úmorném vedru, pohoří Taurus. Odjíždí se mezi 3 a 4tou ráno s malou dopolední přestávkou na exkurzi místní manufaktury na výrobu pravých hedvábných koberců. Manufaktura je v horách a vše se zde zpracovává podle staleté tradice a postupu-vše ručně. Od namáčení kokonů bource morušového, odtáčení hedvábného vlákna až po ruční přadení, barvení a tkaní. Po exkurzi s místním průvodcem lze si koupit nějaký výrobek, ale ceny jsou astronomické, možná pro bohatého sběratele :-)) My daly přednost turecké kávě na dvorku manufaktury, ve stínu podloubí.

Po kávě do busu a ještě cca 250km na Pamukkale. Bylo poledne, takže další zastávka na oběd, v lázeňské restauraci pod kopcem. Pak busem nahoru na parkoviště a zaplatit vstupné. Jen jsme vystoupily z busu, zase rána výhně rozpálené krajiny, těžce se dýchá a než se zakoupí vstupenky ve frontě, hrozí úpal:-) Kdo měl  čepici, šátek a chráněná ramena- vyhrává první bitvu s poledním sluncem. Po vstupu do areálu Pamukkale, totiž musíte projít rozpálenou asfaltkou cca 2 km mezi kamennými stavbami, hrobek a rakví. Ano, jsme na nejstarším hřbitově Turecka, kde se pohřbívalo tisíciletí do 13 stol. tzv. nekropolí, kdy bylo město Hierapolis s nekropolí zničeno velkým zemětřesením. Velmi ponuré a depresivní místo pro mě, ale musím.Jiná cesta k jezírkům, lázním, a staveb města nevede. Po pár set metrech se mi udělalo špatně, z místa i palby slunce. Kamenné náhrobky sálaly jak otevřená pec. Bylo ten den 43°C ve stínu. Naštěstí podnikaví Turci, znalí poměrů, mají tu pendlující mikrobus, plně klimatizovaný a zastaví v každém směru a místě na mávnutí. Vlezlé je pouhých 2 euro :-))) Mávla jsem a uvařená jsem zapadla do sedačky, ochlazována klimoškou-to bylo super, jinak bych tam snad zůstala mrtva mezi náhrobky Dovezl na nádvoří kde byly už palmy a odtud se šlo buď do starých římských lázní, nebo na svah jezírek, nebo do fungujících Kleopatřiných lázní. Cournula jsem se do starých římských lázní a po okolí, a pod palmami jsem počkala na uvařené a polomrtvé spoluzájezdníky :-))) Mikrobus mi poslali sami andělé. Posuďte sami nekropolis:

    Jediná dochovaná stavba chrámu                všude hrobky, no                                       Nejstarší rov odhad přes 4tisíce let,

                                                                                                                                   původ keltský(kruhový).Až zde žili Keltové

Pamukkale

Pamuk=bavlna a kale=hrad, proto dvě "k" v názvu. Je to vlastně hora,kopec ze kterého vytéká termální pramen 35°C , který stékáním a vysycháním tvoří travertinová jezíka. Léčivý pramen, mírně radioaktivní vody byl znám již za starověku, a nad bílými stráněmi založil ve 2.stol.př.n.l. pergamonský král Hierapolis své město stejného názvu. Později se stalo město náboženským a lázeňským centrem s vrcholem své prosperity za císaře Tibéria (14.-35. n.l.) Žilo v něm až 100 tisíc obyvatel a zaniklo zcela po velkém zemětřesení roku 1334.

Jezírka jsou dnes střídavě napájena termálním pramenem, takže část svahu je vyschlá, část je s vodou. Je tu zákaz vstupu na přírodní jezírka, na který dohlíží policie s píšťalkou a drzé návštěvníky pobízí pod pokutou ven, Ano, tou drzou jsem byla také já :-))) néé schválně, ale prostě jsem tam jakoby zabloudila- do zakázané části a vykoupala v mělkých jezírkách. Jinak pro veřejnost je vyhrazena okrajová část, uměle utvořena, kde se mohou ráchat v termální vodě dosytosti.

úsek pro veřejnost                                                                   můj (zakázaný) privat :-)))))

přivaděč temálního pramene do jezírek                                    pod svahem stéká do lázeňského termálního bazénu

Po osvěžení v jezírkách a po dostatečném kochání se výhledy, kdy přecházejí oči od svítící běloby, jsme vešly (po vstupném dalším) do Kleopatřiných lázní, kde jsme se mohly vykoupat v teplé termální vodě (což v tom vedru nic osvěžujícího :-))) nebo posedět ve stínu palem a oleandrů u kavárenského stolečku s dobře chlazenou minerálkou anebo kávou.

Po odpočinku a nabrání sil jsme znovuvyrazily na cestu k hornímu parkovišti, přes zbytky staveb, hradeb a brány starověkého města Hierapolis.

amfiteátr s kapacitou 15 tisíc diváků                                           a sluneční bránou z města ven :-)

Před večeří  a odjezdem do Alanye, jsme měli prohlídku mešity v jednom horském městečku. Jak jinak- muslimská země-její nábožeství. Mešita byla velmi zdobná. Hlavní křišťálový lustr byl z Česka!  Nu a pak na véču při cestě v motorestu a návrat do hotelu asi ve dvě ráno:-)) Odpočinek dáme na pláži, v moři.

PS: To bylo vše krátce před konfliktem v Sýrii. Dnes bych tam vůbec nejela, ani zadarmo! Jednak Alanya je poměrně blízko válek a jednak.... prostě tak. Veni,vidi,vici a to stačí

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz