Kréta...

Překrásný ostrov hor a pramenů, a samozřejmě moře :)
Určitě ne náhodou sem řekové zakomponovali zrození svého nejvyššího boha Dia.

Ten, kdo miluje hory a moře, je to krásný kousek Země, kde je obojí. Proto jsem se letos vypravila sem. Let byl s mezipřistáním v Turecku, jakoby mě připomněl minulou dovolenou a mohla jsem srovnávat. Jednoznačně Kréta zvítězila.Svojí přírodou.
  
vzlet z Anttalye                                        přelet nad pobřežím Turecka                      Nad Krétou


Do hlubin ostrova...

                                                                  SAMARIA
Samaria,národní park leží na jižní straně ostrova, v jeho západní části.Celá oblast, respektive kaňon Samaria vznikl působením pramenů a potoků, říček mezi masivem Kefka Ori (Bílých hor) mezi vrcholy hor Gingilos 2048m,Volakias 2116m a nadohled je tu Panches se svými 2453m.
Na jaře se jedná o malé potůčky,říčky, v létě o pramínky, avšak v zimním období (dešťů) se z těchto potůčků stává dravá mohutná řeka,která ze dna kaňonu nemilosrdně smete vše, co jí stojí v cestě. Je to úžasné území, kde žijí ještě divoké kozy kri-kri, orel skalní, sup bělohlavý..

Byla jsem přemluvena a ujištěna že "výlet" do Samaria Canyon zvládnu i s  uvolněnými vazy kolena:)) jedná se totiž o horský sestup z převýšení 1260m k 0m - moře. Délka je cca 18 km celkem, oné nejkrásnější části soutězky,hojně navštěvované turisty. Na místo jsme přijeli po obědě, byli jsme poslední skupinou, což byla i výhoda.Na planině Omalos byly zakoupeny vstupenky a hurá dolů strží:))
           městečko v Lefka Ori poblíž NP                                                         Lefka Ori - Bílé hory v níž leží Samaria

         vstup ke kaňonu,plošina Olamos                                                                        rozhled z horní části

První km byly kamennou pěšinkou, cik cak svahem, což mi bylo řečeno, že je nejobtížnější část sestupu:))) průvodkyně kecala:))) Nejen pro mě, s kolenem, ale míjela jsem lidi, kteří jakoby zvažovali dál...koleno jsem stahla obinadlem a dolů dál....To nejsou kamenné pěšinky jak jsme zvyklý od nás,jsou to plošinky volně ložených ostrých kamenů, takže balancujete na nich i mezi nima:) První odpočinutí bylo u pramene, příjemné osvěžení. Druhé odpočinutí s možností wc a chvilkou posezení pod srázem. Tam to bylo úžasné:)
Tam čekali "strážci parku" na poslední zbloudilce- byla jsem jím já :)) říkali mi, že jdu dobře s tím kolenem, ale mám si pospíšit, bo nestihnu dole loď. Dobré povzbuzení :))) a to mám pouhé 4km za sebou.
         prameny k osvěžení                            druhá zastávka v horním úseku                            a odsud už jen takováto cesta :)



Tak, tady mě všichni opustili, i strážci i průvodkyně,která spěchala za skupinkou na loď, aby stihli, úprkem. Celý zbytek cesty se štvali dolů, poháněny časem. Já, už jsem věděla, že mi poslední loď asi ujede a tak jsem se snažila užívat si soutězku...i když s ovázaným kolenem skákat po kamenech bylo taky zajímavé:)) Ale jdu dál....suchým korytem řeky...stále dolů..
   
          vyschlé řečistě,dobrá cesta:))           strom v řečisti balvanů,žije :)                         jako koza kri-kri jsem si připadala :)

Řečistě mě přivedlo k dávno opuštěné,horské vesničce, po které byl pojmenován Národní park - Samaria- svatá Maria.Poslední obyvatele měla v r. 1965, museli odejít. Zůstalo tu pár ohrad, zbořených kamenných domků, v jednom je stanoviště zdravotníka. Tam můžete dostat ošetření, zdarma, a pokud to váš stav vyžaduje a zdravotník uzná,na další cestu vám dají oslíka:). Já se přibelhala, zdravotník zafixoval pevně koleno, ale sdělil, že musím dál po svých, oslíka nět:)) Hezky jsem mu poděkovala, osvěžila se na "návsi" u pramene vody, potáhla lačně z první cigarety. Měla jsem za sebou 8km...přede mnou 10:)) Už jsem byla v celé soutězce sama.Od této vesnice mě doprovázel jen pár krkravců, asi uviděli ve mě možnou hostinu,až padnu

             most k vesničce, tedy, co z ní zbylo                                           náves s napajedlem, kde jsem se osvěžila

    
              pobořené kamenné domky                                                           ohrady ve vesničce, s olivy


Přes vesničku byla krásná pěšinka.Přidala jsem do kroku, podle času, bych mohla loď stihnout, ale to by pěšinka musela být dalších těch 10km přede mnou, což jsem tušila,že je nesmysl :)) Zakrátko se přede mnou otevřela samotná soutězka. Jdete řečištěm, obklopeni vysokými stěnami skal, stroze porostlých keříčky,trsy trav. Trochu stísněný pocit a ještě ti krkavci krákají nade mnou, Poe by to lépe nevymyslel. Signal mobilu se ztratil zcela, křičet se zde nesmí, padají kameny ze skal a nikde nikdo. Nadechla jsem se a statečně vešla....
  nadechla jsem se a vešla....                                tak tohle je nejlehčí úsek :)                  uff, docela těsno,že? Projdu??

   
 se ztrácím mezi balvany a skalami                trochu slunce a všude kvetou oleandry             kolik lávek ještě překročím ?

   vápencové sevření říčky,ale i mě..                   zase kousek prostoru mezi stěnami               BRÁNA -tolik fotografovaný úsek soutězky

    
  detaily kreseb skal                                        detail kresby skály                               jakoby plakala,skála...já neměla k tomu daleko


            nejužší místo,3m                                    detail průrvy Brány                              hurááá poslední lávka , poslední úsek..


Tady, v těchto místech, nejužším místě, nazýváno Brána, nebo Železná brána končí sevření skal soutězky.Nemám vyhráno, před sebou ještě 4km:) Už se stmívá a vnitřní boj o loď je rozhodnut- před hodkou odplula.Zůstávám na místě do rána, mohu si poslední km opravdu užívat a taky užívám:) Je to krásný úsek, skály poodstoupily a dokonce společnost mi dělají kozy, které šplhají do těch strmých výšin stěn.I krkavci zůstali za Bránou..je tu klid, zbytky paprsků zapadajícího slunce. Belhala jsem to 8 hodin :)) V tichu soutězky, sama.....

             kozy lezoucí po stěnách soutězky v dolní části                                 dolní část soutězky, pohádkově krásná....


   poslední strážní vež soutězky u výstupu...tarra                             a jsem venku, u moře..loď je pryč a já jdu hledat nocleh :)



Byla jsem venku:) na pláži u moře..podvečer a hladivý vítr. Přespím v jedné taverně na okraji, majitel už na mě čeká, průvodkyně mu dala echo, že snad dojdu, a lodní lístek na ráno :) . Ráno mě majitel vyprovodil k přístavišti a dal mi na cestu řecky napsanou cedulku, že jedu do Rethymna:)) mám jí všude ukazovat,abych sedla do správného busu, či lodě:)) Takový milý člověk to byl. No za 20 eur na nocleh bych byla taky milá :))

Nohy uťapané, koleno drží pohromadě díky obvazu...ale šťasná,že jsem to dokázala..a plná krásných okamžiků jenž mě provázely kaňonem. Ano, šla bych to znovu :) Už vím, co by mě čekalo a lépe od moře nahoru- výstup...je jednodušší:)

Po návratu průvodkyně se mi svěřila, že i ona po prvním absolvování nemohla tři dny chodit:D, všici jsme byli dolámaný a ty nohy au au :D

Přesto, kdo pojedete na Krétu, nenechte si ujít Samariu, stojí to zato!! 
                       
                                                
                                               ranní "sbohem" Samaria!            

         hodinová plavba podél pobřeží                                                         Sfakion, konec plavby,cíle výletu....


                                                                   
                                       odjezd z Sfakionu do nitra ostrova,na druhý konec, do hotelu uááá  





                                                                  


Výlet autem na jižní pobřeží...


Na druhý den jsem měla objednané auto na výlet, musela  jsem přeobjednat o den, protože jsem odpočívala po túře:) Chtěla jsem se podívat do Agii Galini, přístavní městečko na jihu, kam jsem původně měla jet, ale cestovka mě den před odjezdem přemluvila na severní pobřeží ostrova- což je nuda a přelidněno, ale přemluvila mě na all exclusiv a hotel ****. Celou dobu jsem toho litovala, protože hotel byl na rušné třídě...pláž nadohled...kdežto v Agii G byl na pláži takřka a je to poklidné městečko s krásnou kulisou vysohorských hřebenů. Nu, stalo se... 
Vybrala jsem si Hyundai Atos, dobré preference- auto do hor, malá spotřeba a výborně jezdí- stejně tam nemůžete jezdit rychle, jsou tam velké srázy :)) Ráno bylo před hotelem přistaveno- služba na výbornou... jela jsem na celý den a těšila jsem se...mapu a dobrou náladu sebou :)
  moj  moje krásnééé autíííí a to číslo :))                                                        první zastávka,klášter  Spili  


Spili je horské městečko (jak jinak:) na hlavní silnici vedoucí od Rethymna  dolů na jih ostrova. Sice jsem zde zastavila, ale vstupné bylo 10eur a to jsem na počátku cesty nebyla ochotna zaplatit...co kdybych potřebovala později? Z Rethymna do Agii Galini je to nějkých 65 km horami...po levé straně ke konci je vidět Ida- nejvyšší pohoří ostrova- na zpáteční cestě bych se tudy chtěla vracet.
  
   vlevo se vyhouplo panorama Idy                                                                   detail nevyššího hřebene Idy- leží sníh :)

 
               panorama Idy, nevyšší hora Psiloritis 2456m                                             sjíždím do městečka Agia Galini


Agia Galini je malé městečko, přístav v zátoce. Moc se sem nejezdí, populárnější je severní část ostrova, pro cestovky, ale o to krásněji je tady. Vůbec jižní část ostrova je kouzelnější. Projela jsem městečko až k přístavu. Je malebné, domky jsou přilepeny ke skále jak vlašťovčí hnízda.
 
          hlavní ulice do městečka vedoucí až k přístavu                                        Agia G. od přístavu

Nad přístavem na ostrohu jsou sochy "andělů" zblízka, myslím že je to Daidalos s Ikaruisem, kteří podle pověsti odsud uletěli na svých křídlech z područí krále Minóse.Také báje vypráví, že Agia je právě to místo, kde přistál Odysseus na své pouti, za velké bouře. Jakmile  zde přistál, bouře se utišila....


       Daidalos a Ikarius                                                                  dole u pláže pěší most přes řeku k druhé pláži s "mým" hotelem

Sjela jsem z hlavní ulice dolů k plážím. U toho mostu jsem zaparkovala a šla se vykoupat. Bylo poledne. Pláž je tu pěkná, přístup do moře rozhodně lepší než na severu u Rethymna.
Je tu méně turistů, převážně západních. Pláž je lemovaná tavernami, kde jsem si dala oběd a bezva cold kafee:) Moře bylo teplé, příjemné osvěžení. Výhled na malý přístav a kopečky nad zátokou.
 
                pohled k městečku                                                                a pohled od pláží na druhou stranu zátoky
      
                    ústí řeky na pláž                                                                 v dálce je "můj" hotel, původní,kam jsem měla jet
                                           
                                     
                                                                     panorama Idy s řekou...

Po koupeli a vydatném obědě vzhůru do hor. Silnice.které nejsou hlavní jsou tu slušné, řekla bych, lepší než v Česku:)) Vydala jsem se tou nejzašší kolem úpatí pohoří Idy zpět na sever ostrova. Agia Galini je příjemné, útulné, klidné...Prostě celý jih je mi příjemnější než sever ostrova, ale to jsem už psala. Kdo chce vír bulvárů tak sever, kdo chce poklid a krásu-jih.
 
  pohled z hor z5 na A.G. s přístavem a ostrovem N.Paximadia                kostelík pod Idou...v pustině..jako bílý přízrak :)


Teď už cesta horami, na Fourfouras, Vistagi, ke klášteru Mon. Arkadi a dolů k severnímu pobřeží :)......

  
                      pohoří vlevo Oros Kedros                                                            Kedros 1777 m n.m.

  
      jedu po úpatí Idy-toho vzdáleného hřebene                                      tady jsem zastavila fotit a moje auto se rozjelo,do kopce


Otevřely se krásné výhledy na hory a hluboká údolí. Na jednom úseku jsem zastavila, abych nafotila.-viz druhá fotečka. Nechala jsem zapnutý motor než dám "ručku" a vylezu a v tu chvíli auto začalo jet zpět do kopce . Tak jsem vypla motor a nechala volně auto- rozjelo se dál do kopce:)) zpět. To jsem opakovala v úžasu, zda mě něco nešálí:) I na fotce vidíte, že je to terén z kopce, sice ne příkrý, ale je... a auto jelo nazpět, a ne že by jelo zrovna pomalu.  Kdo ví, co to tam bylo :)) Tak jsem zabrzdila, dala rychlost, abych mohla vystoupit na pár foteček a hurá dál....
  
             na úpatí jsem míjela vesničky..                                                 ..v každé kostelík...
  
    přede mnou byla vesnice Fourfouras                                                 a od ní dál k pobřeží...
  
  poslední vesnička Klisidi před Mon.Arkadi                                                 oslík v pustině a ještě uvázaný :(
 
      svahy olenadrů při cestě ke klášteru                                                     Mon.Arkadi veliký komplex v opravě

                                                   
                                                                 Moni Arkadi hlavní průčelí

Jde o nejznámější baštu proti okupaci turků. V listopadu r. 1866 nechali řekové vstoupit dovnitř turky a vyhodily do vzduchu prachárnu. Spolu s nimi bylo na tisíc obětí, žen a dětí převážně. Je zde muzeum a kostnice. Tohle vážně nemusím. Jen pohled okolo, zvenčí..a dál k pobřeží dolů...

                    vyhlídka z hor na severní pobřeží                                             a sjíždím ve slunci k moři....


A protože moře je krásné, pár fotek od něj...
           
                                                         barvy moře, divoké pláže..

                
                                                               moře v zapadajícím zlatavém slunci....


:) a jedu do hotelu na véču, odevzdat autíí...


příště Knoss..